Holýšovská kuželna se dočkala po dlouhých 35 letech druhé kompletní rekonstrukce technologie a drah. Od ryze hospodského sportu jsme ušli velký kus cesty a kuželna se od konce srpna může pyšnit moderním vybavením a hracím náčiním, které je dnes používáno prakticky na všech velkých kuželnách v celé České republice. Od začátku stavby v roce 1962 uběhla dlouhá doba, během které se v oddílu vystřídaly desítky členů, kteří se společně jako tým zasloužili o úspěchy, ale i pády, které ke sportu patří. K první kolaudaci však došlo o dva roky později v prosinci 1964, vlastní slavnostní otevření bylo na pořadu až 19. 11. 1965. Dvoudráha s asfaltovým povrchem a ručním stavěním kuželek měla původně sloužit jako zábava při pití piva. Kuželky se však staly oblíbenou činností, mladí sportovci začali trénovat a brzy jsme se přihlásili do soutěže. Začínalo se od nejnižší úrovně, ale jak družstvo získávalo zkušenosti, prokousávalo se výš a výš, až to v ročníku 1972/73 dotáhlo do II. ligy, což byl v kategorii dospělých zatím největší úspěch. Kuželky začaly táhnout i mladé nadšence, a tak jsme založili družstvo dorostu a vše vypadalo idylicky. V té době však byly na jiných kuželnách instalované automatické stavěče kuželek (ASK) a hráči přestávali mít chuť nadále stavět kuželky ručně (zápas se hraje na 6×100 hodů, domácí se tudíž museli postarat 1200krát o postavení poražených kuželek na svá místa). Vidina automatů v Holýšově byla v nedohlednu a tento sport zde začal uvadat. Dostali jsme se do velké krize a ze II. ligy jsme spadli až do okresní soutěže a oddíl byl na rozpadnutí.
Novou krev do žil našemu oddílu vlilo založení ženského družstva v roce 1977, které mělo velkou chuť do hry. Po třech letech jsme dali Okresnímu svazu ultimátum, že bez automatických stavěčů oddíl kuželek v Holýšově zanikne. V roce 1982 jsme se konečně dočkali. O rok později jsme ještě vyměnili asfalt za sadurit a do této techniky se hrálo až do konce minulé sezóny.
V kuželně začalo být opět živo, družstvo stoupalo soutěžemi vzhůru až do krajské I. třídy, ekvivalentu dnešní divize. Bylo založeno B družstvo a v roce 1988 i „céčko“. V roce 1996 jsme opět získali do našich řad mladou krev, která se postupně probojovala do II. kuželkářské ligy dorostu a část z nich je dodnes oporou A teamu.
Áčko se v sezóně 2000/2001 probojovalo po 27 letech do vyšší soutěže – III. ligy. Zde už je podmínka čtyřdráhové kuželny, a tak jsme byli nuceni hrát domácí zápasy na drahách plzeňské Škody. Neznalost domácích drah se promítla na našich výkonech a družstvo spadlo zpět do Západočeské divize. Zde jsme se příliš neohřáli a za rok jsme opět postupovali zpět do ligy. Plzeňskou Škodu mezitím postihla tragédie v podobě povodní, a tak jsme naše domácí zápasy hráli v Rokycanech. Naše výkony se zlepšily, a tak po 11. a 6. místě jsme se největšího úspěchu dočkali v sezóně 2006/2007, kdy jsme skončili na výborném 2. místě, 4 body za vítězným Duchcovem. V létě došlo k rekonstrukci rokycanské kuželny, která se nám stala osudnou. V příští sezóně jsme obsadili předposlední sestupovou pozici, spadli do divize a do ligy už se nikdy nepodívali (zatím).
Mezitím došlo v roce 2005 k zatím poslední menší rekonstrukci elektrického okruhu a získali jsme automatická počítadla, takže už nebylo nutné ručně zapisovat jednotlivé hody a hráči se mohli začít naplno věnovat fandění a podporování svého družstva.
V létě 2011 odešla část přespolních opor a bylo nutné doplnit A team. Z důvodu pracovní vytíženosti některých členů nebylo možné nasadit to nejsilnější, co jsme měli k dispozici a po podzimní části jsme byli suverénně poslední. Na jaro jsme složení týmů změnili a pokusili se soutěž zachránit. To se však nepovedlo a po umístění na předposlední pozici jsme spadli až do krajského přeboru. Ve stejném složení jako na jaře se nám nejtěsnějším možným rozdílem podařilo vybojovat první místo v krajském přeboru ročníku 2012/2013 a právo postupu zpět do divize. Složení áčka se už nezměnilo, zkušenost s ligovou soutěží byla doplněná mládím, které se postupně stává tahouny týmu a z Holýšova se stal jeden z každoročních adeptů na nejvyšší posty, což dokazuje druhé místo v ročníku 2014/2015 (pouhý bod za vítězným týmem ze Stříbra) a třetí místo v tom loňském.
B team se drží v přeboru plzeňského kraje, kde hraje nepřetržitě od svého postupu až na výpadek v sezónách 2013/2014 a 2014/2015. Naše řady se rozrostly o další členy, a tak bylo v roce 2013 znovuobnoveno C družstvo. A protože i tam začalo docházet k přetlaku lidí, poprvé v historii jsme od sezóny 2015/2016 nasadili do soutěží dospělých 4 družstva. Podařilo se nám ke kuželkám opět přitáhnout novu krev, která úspěšně bojuje v I. lize dorostu a ti nejmenší získávají zkušenosti v poháru mladých nadějí. Holýšovské kuželky zažívají po sportovní stránce zlaté období a stali jsme se jedním z nejúspěšnějších a nejpočetnějších kuželkářských oddílů v Plzeňském kraji. Kuželky jsou převážně týmový sport, ale nesmíme zapomínat ani na úspěchy v přeborech jednotlivců. Největším úspěchem je zisk titulu mistra ČR – této pocty se dostalo našemu oddílu celkem třikrát zásluhou našich dvou žen, které se tak zapsaly zlatým písmem do historie holýšovských kuželek. Jana Mlnářiková usedla na pomyslný trůn v roce 2001 v kategorii seniorek, Veronice Horkové se to naopak povedlo v kategorii žákyně v rocích 2015 a 2016. Původní stav holýšovské kuželny před rekonstrukcí.
Ze sportovního hlediska tak zažíváme asi nejúspěšnější časy. Avšak kuželky jsou sport velmi závislý na stavu techniky, který se v posledních letech začal zhoršovat až do neúnosného bodu. Soupeři se přestali na holýšovskou kuželnu těšit, protože hra byla často přerušována drobnými poruchami a celkový herní čas překračoval obvyklých 4,5 hodiny. V takovém prostředí se jen těžko bojuje o přední příčky v nejvyšší „dvoudráhové“ soutěži, protože kdykoliv může nastat porucha takového formátu, kde ani naše šikovné ruce a náhradní díly ze staré zahořanské kuželny nebudou na opravu stačit. Zlom nastal ve třetím jarním kole loňské sezóny, kdy byl zápas pro poruchu ukončen a nebylo jisté, za jak dlouho a jestli se kuželna opraví. To se naštěstí podařilo a sezónu jsme zvládli dohrát.
Stav to byl však neúnosný, proto jsme sehnali nabídky na částečnou nebo úplnou rekonstrukci a vyrazili za vedením tělovýchovy a města. V úvahu připadala dvě řešení. Rekonstrukce samotného automatického stavěče kuželek s možností dodatečné rekonstrukce drah a rozběžiště. Pro nás zajímavější, avšak finančně náročnější variantou byla kompletní rekonstrukce celého hracího prostoru. Nakonec se povedl kompromis ve formě kompletní rekonstrukce za dva roky staré automaty a dráhy.
Pro instalaci nových drah bylo nutné provést demontáž stávající technologie a terénní úpravy kuželny. Toho jsme chtěli dosáhnout svépomocí, a tak jsme se v pondělí 12. 6. sešli, abychom se dohodli na postupu. Nezůstalo pouze u schůzování, a tak jsme se nadšeně vrhli rovnou do demolice. Práce nám šla od ruky a nezasekli jsme se pouze u přípravy pro nové dráhy. Předělali jsme šatnu hostů, osadili nové okno do zapisovny, kompletně vymalovali hrací prostory a napjatě očekávali příjezd nového vybavení.
Kamion s vybavením dorazil na kuželnu 8. srpna, kdy se skupinka dobrovolníků sešla, aby pomohla náklad vyložit. Osobně jsem nevěřil, že je možný všechen tento materiál na naší dvoudráhové kuželně upotřebit, a to za deklarovaný čas necelých dvou týdnů. Zaměstnanci dodavatelské firmy svou práci očividně nedělali poprvé, a tak měli hotovo ještě před avizovaným termínem. Zde opět přišla na řadu naše práce, kdy jsme dotvořili hlediště, zábradlí a položili koberce. Před koncem prázdnin byla kuželna kompletně hotová a mohlo se začít s tréninkem na novu sezónu ještě před slavnostním otevřením, které se uskutečnilo 9. září 2017 za účasti zástupců města a tělovýchovné jednoty.
Doufám, že to není jen můj názor, ale kuželna je nádherná. Velký dík bych v tomto místě chtěl věnovat Bohumilu Jirkovi a Milanovi Laksarovi, kteří rekonstrukci věnovali nejvíce svého volného času ze všech. Za necelé tři měsíce se kuželna změnila k nepoznání, o čemž se můžete přesvědčit na fotografiích. Z hracího náčiní jsme nadšení, zvýšila se „padavost“ kuželny, takže je to pouze otázka času, než budou přehozeny současné rekordy ve všech kategoriích.
Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat všem členům oddílu, kteří se aktivně podíleli na rekonstrukci kuželny, a hlavně předsedovi TJ panu Karlu Králíkovi a celé tělovýchovné jednotě za poskytnutí finančních prostředků k rekonstrukci, bez kterých bychom šli do nové sezóny s obavami, jak dlouho ještě bude Holýšov na kuželkářské mapě České republiky. Do nové sezóny nám popřeji hodu zdar a doufám, že naše výkony budou hodny této nové kuželny.
Holýšovský zpravodaj. Online. 2017, roč. 19, č. 155. 2017. Dostupné z: https://mestoholysov.cz/file/1424928. [cit. 2025-05-21].